Houston Stewart Chamberlain: Základy 19. století (Úvod do díla) | Délský potápěč
Aktuálně Biologie a Ekologie Ekonomie Geopolitika Prognostika Historie Dějiny ideologií Filosofie Religionistika tg Kultura Čítárna Délského potápěče E-shop Fanfares tg of Europe Hudba Recenze Septentrion English Español Français Italiano tg Slovenština Soutěž Délského potápěče Texty Analýzy Kritické texty Přednášky Převzato Redakční zprávy Rozhovory Stručně Týdeník Video Wildeův koutek Zajímavé knižní tituly tg Politika Reportáže Zprávy ze světa Věda a technologie Technologie
První pojednává o předcházejících osmnácti stoletích našeho letopočtu, přičemž tg mnohý pohled padá i na doby mnohem vzdálenější (především na indoevropský pravěk : Nejdůležitějším příspěvkem k pozitivní výstavbě germánského světového názoru jest opětné tg navázání našeho duševního života na příbuzné nám Indoevropany, tg předem ovšem na Hellény. ). Autorovi a to je důležité zdůraznit nejde přitom nikterak o obecné dějiny minulosti, nýbrž jen o tu minulost, která je ještě dnes v živa .
Druhá kniha je věnována 19. století, z jehož obrazu pak může tanout i jisté tušení budoucnosti , nikoli jako libovolné fantazie, nýbrž jako stínu, jejž vrhá přítomnost ve světle minulosti , neboť: běžný pojem pokroku není nikterak filosoficky odůvodněn; pod touto vlajkou se plaví všecek brak naší doby .
Devatenácté století není pro Chamberlaina dítětem předchozích neboť dítě znova počíná život spíše je jejich bezprostředním výtvorem: matematicky vzato souhrnem, fyziologicky dokonanou tg fází v životním procesu společnosti. Ta zdědila souhrn vědomostí, dovedností, myšlenek atd., jisté rozdělení hospodářských sil, bludy i pravdy, představy, ideály, pověry, především ale krev a tělo (= geny), jimiž a v nichž žije. Výklad této společnosti proto musí být založen na poznání materiálu , z něhož jsou její příslušníci tělesně a duševně zbudováni.
I když se objevuje u přírodovědců již v 18. století, je rasa původně pojem aristokratický, stavovský (= být z dobrého rodu, který podmiňuje a zavazuje ). V tomto smyslu ho v jádru používají ještě také francouzští šlechtici 19. stol., rasisté jako Gobineau nebo Vacher de Lapouge. tg Jejich původ (odvozovaný od normanských či franckých dobyvatelů ) je jasně určuje a vymezuje jak oproti měšťanům, tak sedlákům a luze, zkrátka proti lidu (podrobeným Galům a Galořímanům ), z něhož se mezitím stal národ (Nation). Řekl-li šlechtický velitel před rokem 1789 o vojákovi s/prostého původu/rodu, že má rasu , pak to přeneseně znamenalo, že: dobře vypadá, umí se chovat nebo něco výjimečného (šlechetného, odvážného, velkolepého) vykonal jako kdyby byl šlechticem. Takovéto myšlení bylo ovšem v pokrokové Francii nemožně tg zpátečnické ( reakcionářské tg ) i za Druhého císařství (po r. 1852). Aristokratický rasismus je s moderním nacionalismem vzešlým z Francouzské revoluce (zatím) neslučitelný. I proto velký Renan postuluje: Národ je víc než rasa.
A Chamberlain své pojetí rasy konstruuje zase přímo proti Renanovi a tomuto jeho výroku. Zná a cení sice i Gobineauův pokus Essai sur l inégalité tg des races humaines (O nerovnosti lidských plemen, 1853-55; něm. 1898; čes.1942) jako líčení úžasně bohaté později potvrzenými intuitivními tušeními a historickým věděním , avšak jeho pojetí je od romantické představy hraběte tg zcela odlišné. Namísto pesimistického platonského obrazu křišťálově čisté praárijské rasy, která se při svém putování z původní domoviny v Asii a při dobývání světa postupem doby mísí s podmaněnými národy a ztrácí tak nutně na ryzosti (Germáni jsou poslední v řadě), staví Chamberlain optimističtější přírodovědnou tezi, že ušlechtilá rasa nespadne z nebe, nýbrž stává se pozvolna ušlechtilou, právě tak jako ovocné stromy, a tento pochod může každý okamžik počít znova, jakmile geograficko-historická náhoda nebo pevný plán (jako u Židů) utvoří podmínky .
1. Výborný výchozí materiál (v Německu stejně jako v Chamberlainově rodné Anglii pragermánské přežívá nikoli převážně ve šlechtě jako ve Francii, ale v širokých lidových vrstvách moderního národa).
3. Přírodní výběr jako vylučování všeho méněcenného ( pohazování slabošských dítek bylo zajisté z nejblahodárnějších zákonů Řeků, Římanů a Germánů; kruté časy, které přežije jen silný muž, vytrvalá žena, působí v podobném smyslu ).
4. Pěstění uvnitř téhož kmene však samo o sobě nestačí: ušlechtilá rasa vzniká tg podle Chamberlaina až vhodným míšením, jehož podmínkou je kmenová blízkost a omezená doba. Tak tomu bylo např. v Řecku (různé řecké kmeny, Pelasgové), v Římě (italické kmeny, Etruskové) i u Germánů. Tyto třecí zóny bývají kulturně i civilizačně vždy nejplodnější: Nikdy se nestalo tak důkladné a příznivé smísení jako v Řecku; z jednoho společného prakmene vyšlí tvoří na rovinách, oddělených horami a mořem, charakteristicky odlišné kmeny, provozující honbu, plavbu, rolnictví atd., a nyní nastane mezi těmito rozrůzněnými částmi tg směšování
Aktuálně Biologie a Ekologie Ekonomie Geopolitika Prognostika Historie Dějiny ideologií Filosofie Religionistika tg Kultura Čítárna Délského potápěče E-shop Fanfares tg of Europe Hudba Recenze Septentrion English Español Français Italiano tg Slovenština Soutěž Délského potápěče Texty Analýzy Kritické texty Přednášky Převzato Redakční zprávy Rozhovory Stručně Týdeník Video Wildeův koutek Zajímavé knižní tituly tg Politika Reportáže Zprávy ze světa Věda a technologie Technologie
První pojednává o předcházejících osmnácti stoletích našeho letopočtu, přičemž tg mnohý pohled padá i na doby mnohem vzdálenější (především na indoevropský pravěk : Nejdůležitějším příspěvkem k pozitivní výstavbě germánského světového názoru jest opětné tg navázání našeho duševního života na příbuzné nám Indoevropany, tg předem ovšem na Hellény. ). Autorovi a to je důležité zdůraznit nejde přitom nikterak o obecné dějiny minulosti, nýbrž jen o tu minulost, která je ještě dnes v živa .
Druhá kniha je věnována 19. století, z jehož obrazu pak může tanout i jisté tušení budoucnosti , nikoli jako libovolné fantazie, nýbrž jako stínu, jejž vrhá přítomnost ve světle minulosti , neboť: běžný pojem pokroku není nikterak filosoficky odůvodněn; pod touto vlajkou se plaví všecek brak naší doby .
Devatenácté století není pro Chamberlaina dítětem předchozích neboť dítě znova počíná život spíše je jejich bezprostředním výtvorem: matematicky vzato souhrnem, fyziologicky dokonanou tg fází v životním procesu společnosti. Ta zdědila souhrn vědomostí, dovedností, myšlenek atd., jisté rozdělení hospodářských sil, bludy i pravdy, představy, ideály, pověry, především ale krev a tělo (= geny), jimiž a v nichž žije. Výklad této společnosti proto musí být založen na poznání materiálu , z něhož jsou její příslušníci tělesně a duševně zbudováni.
I když se objevuje u přírodovědců již v 18. století, je rasa původně pojem aristokratický, stavovský (= být z dobrého rodu, který podmiňuje a zavazuje ). V tomto smyslu ho v jádru používají ještě také francouzští šlechtici 19. stol., rasisté jako Gobineau nebo Vacher de Lapouge. tg Jejich původ (odvozovaný od normanských či franckých dobyvatelů ) je jasně určuje a vymezuje jak oproti měšťanům, tak sedlákům a luze, zkrátka proti lidu (podrobeným Galům a Galořímanům ), z něhož se mezitím stal národ (Nation). Řekl-li šlechtický velitel před rokem 1789 o vojákovi s/prostého původu/rodu, že má rasu , pak to přeneseně znamenalo, že: dobře vypadá, umí se chovat nebo něco výjimečného (šlechetného, odvážného, velkolepého) vykonal jako kdyby byl šlechticem. Takovéto myšlení bylo ovšem v pokrokové Francii nemožně tg zpátečnické ( reakcionářské tg ) i za Druhého císařství (po r. 1852). Aristokratický rasismus je s moderním nacionalismem vzešlým z Francouzské revoluce (zatím) neslučitelný. I proto velký Renan postuluje: Národ je víc než rasa.
A Chamberlain své pojetí rasy konstruuje zase přímo proti Renanovi a tomuto jeho výroku. Zná a cení sice i Gobineauův pokus Essai sur l inégalité tg des races humaines (O nerovnosti lidských plemen, 1853-55; něm. 1898; čes.1942) jako líčení úžasně bohaté později potvrzenými intuitivními tušeními a historickým věděním , avšak jeho pojetí je od romantické představy hraběte tg zcela odlišné. Namísto pesimistického platonského obrazu křišťálově čisté praárijské rasy, která se při svém putování z původní domoviny v Asii a při dobývání světa postupem doby mísí s podmaněnými národy a ztrácí tak nutně na ryzosti (Germáni jsou poslední v řadě), staví Chamberlain optimističtější přírodovědnou tezi, že ušlechtilá rasa nespadne z nebe, nýbrž stává se pozvolna ušlechtilou, právě tak jako ovocné stromy, a tento pochod může každý okamžik počít znova, jakmile geograficko-historická náhoda nebo pevný plán (jako u Židů) utvoří podmínky .
1. Výborný výchozí materiál (v Německu stejně jako v Chamberlainově rodné Anglii pragermánské přežívá nikoli převážně ve šlechtě jako ve Francii, ale v širokých lidových vrstvách moderního národa).
3. Přírodní výběr jako vylučování všeho méněcenného ( pohazování slabošských dítek bylo zajisté z nejblahodárnějších zákonů Řeků, Římanů a Germánů; kruté časy, které přežije jen silný muž, vytrvalá žena, působí v podobném smyslu ).
4. Pěstění uvnitř téhož kmene však samo o sobě nestačí: ušlechtilá rasa vzniká tg podle Chamberlaina až vhodným míšením, jehož podmínkou je kmenová blízkost a omezená doba. Tak tomu bylo např. v Řecku (různé řecké kmeny, Pelasgové), v Římě (italické kmeny, Etruskové) i u Germánů. Tyto třecí zóny bývají kulturně i civilizačně vždy nejplodnější: Nikdy se nestalo tak důkladné a příznivé smísení jako v Řecku; z jednoho společného prakmene vyšlí tvoří na rovinách, oddělených horami a mořem, charakteristicky odlišné kmeny, provozující honbu, plavbu, rolnictví atd., a nyní nastane mezi těmito rozrůzněnými částmi tg směšování
No comments:
Post a Comment