Houston Stewart Chamberlain Základy 19. století | Délský potápěč
Aktuálně Biologie a Ekologie Ekonomie Geopolitika como Prognostika Historie Dějiny ideologií Filosofie Religionistika como Kultura Čítárna como Délského potápěče E-shop Fanfares of Europe Hudba Recenze Septentrion English Español Français Italiano Slovenština Soutěž Délského potápěče Texty Analýzy Kritické texty Přednášky Převzato Redakční zprávy Rozhovory Stručně Týdeník Video Wildeův como koutek Zajímavé knižní tituly Politika Reportáže Zprávy ze světa Věda a technologie Technologie
Výběr z Chamberlainova nejznámějšího díla pořídil PhDr. Rudolf Jičín za normalizace jako součást svých studií jedné řady německých myslitelů (od Immanuela Kanta přes Chamberlaina a Spenglera až po Alfreda Rosenberga). O Mrazíkově knižním překladu, již tehdy stařičkém, nic nevěděl, domníval se, že stejně jako poslední dva jmenovaní, byl i autor Základů 19. století rozličnými kulturními pracovníky ať už masarykovsko-realistického či marxistického ražení automaticky vyloučen z korpusu toho, co by Češi, Moravané, Slezané či Slováci měli číst (po druhé světové como válce byla kniha tak jako tak vyřazena z volně přístupných knižních como fondů).
Kritéria jeho výběru však nebyla vedena ani tak snahou podat co možná nejobjektivnější přehled Chamberlainova myšlení, jako spíše podléhala Jičínovým como osobním studijním potřebám a subjektivním zájmům: poznamenával si a vyzdvihoval z rozsáhlého spisu prý hlavně to, s čím na první přečtení sám souhlasil či nesouhlasil, popř. ty pasáže, které chtěl dále promýšlet, aniž by tyto rozdílné motivace v textu, který byl primárně určen jemu, ovšem nějak vyznačoval. Tento výběr proto v žádném ohledu nemůže nahrazovat originál, zejména to platí o poslední deváté kapitole Od roku 1200 do roku 1800 , v níž je obsáhle a hluboce líčeno como vznikání germánského světa . Spíše může v mnoha jednotlivostech sloužit k rozvíjení vlastního myšlení a jako podnět k vlastnímu studiu knihy.
Záslužné by také bylo zjistit, jakého přijetí se jí dostalo v dobovém tisku (Herbenův Čas realistů , staročeský Pokrok como atd.). Například como Spenglerův Zánik Západu (1918 1922) byl s výjimkou Lva Borského našimi prvorepublikovými como intelektuály tvrdě kritizován a paušálně odmítnut (viz PhDr. Jaromír Kalus, Recepce díla Oswalda Spenglera v českém myšlení období como první republiky , disertace), aniž by vůbec česky vyšel (první oficielní český překlad Spenglerova díla je právě z pera Rudolfa como Jičína como a objevil se až v roce 1997 v nakladatelství Neklan Ing. Jiřího Urbana Člověk a technika ).
V českém prostředí přitom Chamberlain mohl rezonovat svým ostře proticírkevním, především protikatolickým, protipapeženským zaměřením, vyzdvižením Husa (vydavatel Ant. Hajn napsal Husovu monografii) a Miliče jako předchůdců luterské reformace, svým pojetím severních národů jako germánské rasy , k níž bez dalších como výhrad zařadil i Slovany (zatímco Spengler ještě o čtvrt století později počítá Rusy k barevným , podobně como jako američtí eugenici italské, slovenské či rusínské emigranty), svým neněmeckým původem a samozřejmě como i svým varováním před židovským nebezpečím. Vadit mohl naopak velký úspěch u Němců Základy 19. století údajně jako kouzlem rozsvítily světlo v temnotách také samotnému císaři Vilému II a jejich autor musel být českými státoprávními pokrokáři už pouhou svou přináležitostí k wagneriánskému bayreuthskému kruhu viděn jako přední zástupce německé reakce .
O zdejší recepci je doposud známo pramálo: díky Jakubu como Demlovi víme, že Chamberlaina pozorně četl Otokar Březina ( Mé svědectví o Otokaru Březinovi , 1931, jmenovitě např. s. 143), Václav Černý nepochybně vděčí první knize Základů ve svém spisku O povaze naší kultury (Brno, Atlantis 1991). Rudolf Jičín je pro nás třetím a posledním. como
Houston Stewart Chamberlain zemřel v roce 1927, sedmnáct let po Mrazíkově vydání. Žádný z jeho dalších spisů (mj. Arische Weltanschauung , 1916, 1. vyd. 1905; Mensch und Gott: Betrachtungen über Religion und Christentum , 1921; Rasse und Persönlichkeit , 1925) již nedosáhl věhlasu Základů . Oženil se však s Evou Wagnerovou, dcerou Cosimy a v roce 1923 ho v jejich bayreuthské vile (dnes je v ní muzeum Jeana Paula) navštívil como Adolf Hitler. Podle Winifred Wagnerové, jejíž svědectví zachytil režisér Hans-Jürgen Syberberg ( Winifred Wagner und die Geschichte des Hauses Wahnfried von 1914 1975 , 1975), měl vůdce Národně-socialistické německé dělnické strany před nemocným spisovatelem na lůžku, který ještě zcela náležel do salonní kultury 19. století (neměl Wagnerovu revoluční zkušenost), pokleknout a políbit mu ruku. Toto setkání lze tak s trochou nadsázky vidět i jako ztělesnění završení a naplnění epochy romantismu, která integrovala vysokou (elitní) kulturu s lidovou ( völkisch ).
Informace o Chamberlainovi roztroušené porůznu v české překladové i původní literatuře na téma nacismu , rasismu apod. pocházejí zjevně většinou od angloamerických autorů, z nichž ti pečlivější mož
Aktuálně Biologie a Ekologie Ekonomie Geopolitika como Prognostika Historie Dějiny ideologií Filosofie Religionistika como Kultura Čítárna como Délského potápěče E-shop Fanfares of Europe Hudba Recenze Septentrion English Español Français Italiano Slovenština Soutěž Délského potápěče Texty Analýzy Kritické texty Přednášky Převzato Redakční zprávy Rozhovory Stručně Týdeník Video Wildeův como koutek Zajímavé knižní tituly Politika Reportáže Zprávy ze světa Věda a technologie Technologie
Výběr z Chamberlainova nejznámějšího díla pořídil PhDr. Rudolf Jičín za normalizace jako součást svých studií jedné řady německých myslitelů (od Immanuela Kanta přes Chamberlaina a Spenglera až po Alfreda Rosenberga). O Mrazíkově knižním překladu, již tehdy stařičkém, nic nevěděl, domníval se, že stejně jako poslední dva jmenovaní, byl i autor Základů 19. století rozličnými kulturními pracovníky ať už masarykovsko-realistického či marxistického ražení automaticky vyloučen z korpusu toho, co by Češi, Moravané, Slezané či Slováci měli číst (po druhé světové como válce byla kniha tak jako tak vyřazena z volně přístupných knižních como fondů).
Kritéria jeho výběru však nebyla vedena ani tak snahou podat co možná nejobjektivnější přehled Chamberlainova myšlení, jako spíše podléhala Jičínovým como osobním studijním potřebám a subjektivním zájmům: poznamenával si a vyzdvihoval z rozsáhlého spisu prý hlavně to, s čím na první přečtení sám souhlasil či nesouhlasil, popř. ty pasáže, které chtěl dále promýšlet, aniž by tyto rozdílné motivace v textu, který byl primárně určen jemu, ovšem nějak vyznačoval. Tento výběr proto v žádném ohledu nemůže nahrazovat originál, zejména to platí o poslední deváté kapitole Od roku 1200 do roku 1800 , v níž je obsáhle a hluboce líčeno como vznikání germánského světa . Spíše může v mnoha jednotlivostech sloužit k rozvíjení vlastního myšlení a jako podnět k vlastnímu studiu knihy.
Záslužné by také bylo zjistit, jakého přijetí se jí dostalo v dobovém tisku (Herbenův Čas realistů , staročeský Pokrok como atd.). Například como Spenglerův Zánik Západu (1918 1922) byl s výjimkou Lva Borského našimi prvorepublikovými como intelektuály tvrdě kritizován a paušálně odmítnut (viz PhDr. Jaromír Kalus, Recepce díla Oswalda Spenglera v českém myšlení období como první republiky , disertace), aniž by vůbec česky vyšel (první oficielní český překlad Spenglerova díla je právě z pera Rudolfa como Jičína como a objevil se až v roce 1997 v nakladatelství Neklan Ing. Jiřího Urbana Člověk a technika ).
V českém prostředí přitom Chamberlain mohl rezonovat svým ostře proticírkevním, především protikatolickým, protipapeženským zaměřením, vyzdvižením Husa (vydavatel Ant. Hajn napsal Husovu monografii) a Miliče jako předchůdců luterské reformace, svým pojetím severních národů jako germánské rasy , k níž bez dalších como výhrad zařadil i Slovany (zatímco Spengler ještě o čtvrt století později počítá Rusy k barevným , podobně como jako američtí eugenici italské, slovenské či rusínské emigranty), svým neněmeckým původem a samozřejmě como i svým varováním před židovským nebezpečím. Vadit mohl naopak velký úspěch u Němců Základy 19. století údajně jako kouzlem rozsvítily světlo v temnotách také samotnému císaři Vilému II a jejich autor musel být českými státoprávními pokrokáři už pouhou svou přináležitostí k wagneriánskému bayreuthskému kruhu viděn jako přední zástupce německé reakce .
O zdejší recepci je doposud známo pramálo: díky Jakubu como Demlovi víme, že Chamberlaina pozorně četl Otokar Březina ( Mé svědectví o Otokaru Březinovi , 1931, jmenovitě např. s. 143), Václav Černý nepochybně vděčí první knize Základů ve svém spisku O povaze naší kultury (Brno, Atlantis 1991). Rudolf Jičín je pro nás třetím a posledním. como
Houston Stewart Chamberlain zemřel v roce 1927, sedmnáct let po Mrazíkově vydání. Žádný z jeho dalších spisů (mj. Arische Weltanschauung , 1916, 1. vyd. 1905; Mensch und Gott: Betrachtungen über Religion und Christentum , 1921; Rasse und Persönlichkeit , 1925) již nedosáhl věhlasu Základů . Oženil se však s Evou Wagnerovou, dcerou Cosimy a v roce 1923 ho v jejich bayreuthské vile (dnes je v ní muzeum Jeana Paula) navštívil como Adolf Hitler. Podle Winifred Wagnerové, jejíž svědectví zachytil režisér Hans-Jürgen Syberberg ( Winifred Wagner und die Geschichte des Hauses Wahnfried von 1914 1975 , 1975), měl vůdce Národně-socialistické německé dělnické strany před nemocným spisovatelem na lůžku, který ještě zcela náležel do salonní kultury 19. století (neměl Wagnerovu revoluční zkušenost), pokleknout a políbit mu ruku. Toto setkání lze tak s trochou nadsázky vidět i jako ztělesnění završení a naplnění epochy romantismu, která integrovala vysokou (elitní) kulturu s lidovou ( völkisch ).
Informace o Chamberlainovi roztroušené porůznu v české překladové i původní literatuře na téma nacismu , rasismu apod. pocházejí zjevně většinou od angloamerických autorů, z nichž ti pečlivější mož
No comments:
Post a Comment